Jak mi obsadili místo na gauči i v křesle…….aneb, jak přežít návštěvu
Nic nenasvědčovalo tomu, že se něco chystá. I když pravda, to, že dosloužil náš zasloužilý hnětač - šlehač v sobotu, ukazovalo na to, že pečení proběhne. Taky jo…. Jinak neděle, kromě toho, že babča zalomila další klíč v zámku a podnikali jsme od sousedů velké manévry – shánění zámečníka v neděli, byla taky klidná.
I když, co jsem neměl přehlédnout, byly poznámky typu, jen lež, zítra to budeš mít obsazené, nebo dnes jen na chvíli, zítra si prochajdu užiješ a tak.. Přehlédl jsem, moje chyba. V neděli navečer se prostě otevřely dveře, já byl připraven za uvítací výbor jako vždy a tam - Rockec s pánečkama.
Objem jejich zavazadel a nepřehlédnutelné množství ukazovalo, že se nezastavili na kávičku. A taky množství darů co jsem dostal, skoro připomínalo úplatek, abych byl na Rockýska hodný. Jako bych někdy nebyl. Ho znám, juniora aktivního….neví, co to je poleženíčko.
Každopádně od chvíle kdy přijeli, jsem neměl místo na gauči a skoro ani v křesle, kromě kradených chvilek, protože babča jim naší největší cimru přenechala. Ani se nezeptala a ještě to vypadalo, že ona bez křesla a TV ani nestrádá.
No tak návštěva…. Vidím to tak, že lidi si rozumí a tihle si vyloženě padli do oka a družili se. Ještě že pod naším stolem je dost místa pro 6 nohou a 2 pesany. No podívejte, panička to nechce slyšet, ale flašky, co se nám kupily za dveřmi, neunikly pozornosti naších hlídacích sousedek a je jasné, že babča je za pěknýho vejpitku. Fešák s krásným psem taky neunikl pozornosti našich hlídacích sousedek, a protože jsou to baby zvědavé, ale nechtějí se ptát na toho chlapíka, oslovují mně a ptají se …že prej kde mám toho černýho fešáckýho
kámoše? Prostě naše klidná domácnost to nebyla….
Lidičky odjížděli lyžovat na hora, my jsme zůstávali s babčou doma. Hned první den se ten černej janek domáhal pozornosti mé paničky a to šťoucháním, žďucháním a hlasitým dožadováním se pozornosti, říkal jsem si… zasáhnu…. A taky jo, jenže jsme byli rozehnáni a rozsazeni, každý do jedné cimry. Pak byly ošetřeny rány z boje, byli jsme na pohovoru a bylo mi jasné, že moje babča tomu aktivnímu mladíkovi prostě ty balónky házet bude. No tak jsem to vzal na vědomí, chodil si lehnout tak, aby mi nešlapal na záda, když letí pro nějakou hračku, na křesle a na gauči jsme se střídali a zdřímnout pod stůl jsme chodili spolu.
Jeden den jsme vyjeli na Babí k bunkrům a šli v tom sněhu na prochajdu. Já jak je mým zvykem vychovaného psa hezky kolem svého středu vesmíru J a Rockysek lítal za sněhovými koulemi a vyrážel za poznáním krás krkonošské přírody. Jeho nechali. Když já na Kateřině vyrazil na led na rybníku, málem jsem ji koupil…
Když vyrazili na bowling, nechali mě doma….tak to jsem jim osladil. Nevzali s sebou odpadky. Tak ty jsem tedy přetřídilJ a protože je pořád zajímalo, jestli jsem taky něco nesežral, tak jsem jim to hned všechno druhý den ukázal….A zase jsem si vyslechl, že jsem poblijon. Jeden se nezavděčí.
Jinak oni sportovali všichni furt. Lyže, pak taky nějaký hazard, karty a jiné stolní hry….koštovali víno a sýry, vyzkoušeli krkonošské speciality…no každopádně, nám nedali. Hamouni.
Ale aby jste si nemysleli, bylo to prima, jen to pořád chtěli zadokumentovat a to jsme s Rockýskem zase nechtěli my…takže vždy, než nás fotli, tak jsme se rozešliJ. A dny míjely jeden za druhým až tu byl zase víkend. A najednou slyším, že jsme Ádr nestihli, na Dolce že jsme taky nezajeli a tohle že jsme taky nezvládli…no prostě, že jedna návštěva nestačí.
Něco vám povím, křeslo i gauč už zase mám. Sem tam nějaký černý chlup taky vidím. Ale ten klid je moc velký. Takže Rockec, slib doma, že na tu lampu co probíjí prostě už čůrat nepůjdem a zase přijeď. Pořád jsem ti neukázal svou favoritku……..